JAMU awards honorary academic titles of doctor honoris causa to the most significant Czech and international artistic personalities who have made a fundamental contribution to the development of the arts.
Among those honored are piano virtuoso Rudolf Firkušný, playwright Václav Havel, conductor Charles Mackerras, playwright Tom Stoppard, composer and conductor Pierre Boulez, theater director Eugenio Barba, and opera singer Magdalena Kožená.
Your Magnificence, Spectabiles, Honorabiles,
honoured members of the JAMU Artistic Council,
honoured doctoral candidates,
Ladies and Gentlemen, Dear Guests,
We are gathered here today to award an honorary doctorate to a singer whom I personally admire not only for her extraordinary career, but also for her humanity, her ability to combine an international professional career with the role of mother, and her social engagement, which has manifested itself in her role as patron of Czech elementary art schools and which is now deepened by her gracious acceptance of an honorary doctorate from the Janáček Academy of Music and Performing Arts.
Today, we have the honor of celebrating the honorary doctorates of two exceptional artists. Since Professor Jindřich Petráš and I have alternated in the position of dean between the original and today’s date, we now find ourselves in the extraordinary and luxurious situation of having two deans presenting two doctoral candidates in complete symmetry.
It is an honor for me to present, on behalf of the Faculty of Music, a proposal to award an honorary doctorate to Magdalena Kožená at this ceremonial meeting of the JAMU Art Council, and I would like to quote from Prof. Jindřich Petráš’s laudatio in the following presentation of her professional career:
„Magdalena Kožená was born in Brno, and her early musical education was also connected with Brno: first at the Vranovská Elementary Art School in Husovice in Jarmila Martínková’s piano class and in the Kantiléna choir under the direction of Ivan Sedláček, then at the Brno Conservatory in Neva Megová’s singing class. She continued her vocal studies at the Academy of Performing Arts in Bratislava in Eva Blahová’s class. Her professional beginnings led her back to Brno, where she performed, among other roles, as Mozart’s Dorabella (Così fan tutte) at the Janáček Theater and as Čipera at the Husa na provázku Theater in the premiere performance of the collaborative composition by Medek, Piňos, and Štědroň, Anály avantgardy dokořán (Avant-Garde Annals Wide Open).
She launched her career in 1995 with an outright victory in the international Mozart competition in Salzburg, Austria, and further successes were not long in coming: Magdalena Kožená soon established herself as one of the world’s most respected mezzo-sopranos. The focus of her artistic interest is by no means limited to the popular music of the Baroque and Classical periods; her repertoire is impressively broad and includes numerous opera roles and concert pieces composed by contemporary authors especially for her. Her distinctive voice fascinates audiences in concert halls around the world, she is a welcome guest at respected music festivals, and thanks to her exceptional stage presence, she is sought after by leading opera houses, including the renowned Metropolitan Opera in New York, London’s Royal Opera House Covent Garden, and opera houses in Paris, Munich, Vienna, and Berlin.
For her numerous recordings made for Deutsche Grammophon Gesellschaft, EMI Classics, Linn Records, and Pentatone, the singer has won virtually all of the world’s most prestigious awards given by music magazines, including the prestigious Gramophone Awards in the Artist of the Year category, which she is the only Czech to have won to date. Magdalena Kožená released her swing album Cole Porter on her own label, Brnofon. Thanks to Kožená’s dramaturgical sensibility and, above all, her love for the music of her native country, many of her CDs released by multinational companies contain a number of Czech works that are still relatively unknown to a wider audience abroad. Her very first album with Deutsche Grammophon, featuring a repertoire of Czech songs, won the Gramophone Solo Vocal Award in 2001.
As mentioned above, Magdalena Kožená is a tireless promoter of Czech music and Czech culture. She is a recipient of the City of Brno Award, and together with her husband Simon Rattle, she was the patron of the Year of Czech Music 2014. She founded a foundation to support Czech elementary art schools and became the patron of the Kantilena preparatory choir, to which she lent her name (Magdalenka). and is the patron of the Concentus Moraviae music festival. In Brno, she is constantly and visibly advocating for the status of the concert hall.”
Magdalena Kožená is an icon for an entire generation of Czech artists. She is a singer who combines intelligence with absolute technical perfection and emotional experience in her performances. Her career is a symbol of hope for the younger generation of artists, as Magdalena Kožená proves that an honest and honorable personality from Moravia can conquer the world.
prof. Barbara Maria Willi, Ph.D.
děkanka Hudební fakulty JAMU
Vážené dámy a vážení pánové,
připadá mi skoro až neuvěřitelné, že dnes stojím ve slavnostním taláru na pódiu tohoto brněnského kulturního stánku, ve městě, kde jsem strávila velkou část svého dětství na zkouškách brněnského dětského sboru Kantiléna, a kde pro mě ve věku šesti let započala strhující a nikdy nekončící cesta objevování pokladů hudby. Těžiště našeho repertoáru bylo tenkrát ve dvou oblastech: v oblasti renesanční polyfonie, odkud pramení moje láska a zájem o hudbu raně barokní, a v oblasti tvorby současných českých skladatelů. Živě si vzpomínám na svoji první zkoušku v takzvaném „velkém sboru“, kde jsem po dvou letech trénovaní jednoduchých dětských tříhlasů a kánonů ve sborové přípravce byla doslova hozena do vod harmonicky fascinujícího, pro mě však v té době ještě velmi komplikovaného světa Bohuslava Martinů. S odstupem času čím dál tím více obdivuji tehdejší odvahu sbormistra Ivana Sedláčka hudebně vzdělávat mladou generaci na poli převážně české soudobé hudby, jejíž hudební jazyk i textový obsah byl pro tuto věkovou skupinu mnohdy nesmírně náročný. Sedláčkova nadčasová vize a umělecká potřeba představovat právě tento repertoár na mezinárodních festivalech a soutěžích byla pro mě v budoucnosti obrovskou inspirací.
I na základní umělecké škole na Vranovské ulici jsem měla velké štěstí na osvícenou pedagožku Jarmilu Martínkovou, která kladla velký důraz na muzikantkou zvídavost a místo skladby Pro Elišku mi raději dala hrát klavírní skladby Klementa Slavického či Jiřího Matyse. S nástupem na brněnskou konzervatoř jsem bohužel své působení v dětském sboru musela ukončit, dobrodružná jízda na horské dráze skrze nepřeberné množství repertoáru a hudebních stylů ale byla teprve na počátku. Základům sólového zpěvu jsem se učila ve třídě Něvy Megové na lidových písních upravených Janáčkem, Martinů či Vítězslavem Novákem. Láska ke skladbám Antonína Dvořáka, ale také třeba k písním Jana Václava Voříška, Leopolda Koželuha nebo Jaroslava Křičky, se u mě každým dnem prohlubovala. Navíc téměř nebylo večera, kdy bychom se spolužáky neproklouzli na představení v Janáčkově opeře, „na stojáka“ na ten či onen koncert v Besedním domě nebo na představení v Divadle Husa na provázku. Velkým mezníkem pro mě bylo také setkání s loutnistou, tehdy studentem muzikologie, Miloslavem Študentem, se kterým jsme společně založili ansámbl Flores musicae a který mě zasvětil do dobové interpretace nejen italských raně barokních mistrů, ale také například do hudby Jana Jakuba Ryby, Adama Václava Michny z Otradovic nebo Jana Dismase Zelenky. Toto relativně krátké období studia na brněnské konzervatoři považuji za zcela zásadní pro formování své hudební představivosti, intenzivní studium vokální literatury různých stylových období a všeobecné tříbení svého hudebního vkusu. Jistě si tedy umíte představit, nakolik je celá má bytost silně spjata s mým rodným městem a vůbec s hudbou našeho národa. Pravidelné zařazování tohoto repertoáru do svých koncertních programů a uvádění i méně známých českých děl na zahraničních pódiích jsem proto nikdy nebrala pouze jako milou povinnost, nýbrž jako věc zcela přirozenou, nebo lépe řečeno jako naprostou vnitřní potřebu. I po mnoha letech praxe se opakovaně s obrovskou radostí utvrzuji v tom, že naše hudba je publikem po celém světě přijímána s nadšeným ohlasem a že spoustu špičkových muzikantů ji miluje a uvádí. Má spolupráce s Jiřím Bělohlávkem v Kátě Kabanové v Metropolitní opeře, uvedení Dvořákových Biblických písní s mým mužem a Berlínskou filharmonií či koncert a nahrávka Tří fragmentů z Julietty Bohuslava Martinů v Rudolfinu se Sirem Charlesem Mackerrasem, který se z lásky k české hudbě dokonce naučil skvěle česky a kterému pražské publikum ve stoje tleskalo nejméně deset minut před tím, než se vůbec začalo hrát, nepochybně patří k mým nejcennějším životním zkušenostem a zážitkům. Jako matka tří dětí si stále silněji uvědomuji, jak je v dnešní uspěchané a přetechnizované době zcela zásadní nasměrovat mladou generaci na vlastní cestu k uměleckému sebevyjádření, inspirovat je k vytváření a rozpoznávání krásna a pravých lidských hodnot. Proto jsem se před několika lety rozhodla založit nadaci na podporu ZUŠ, jejímž hlavním posláním je pomáhat získat co nejvíce celospolečenské pozornosti a uznání, které si tento zcela unikátní a nezastupitelný systém moderního uměleckého vzdělaní právem zaslouží. Záleží mi na tom, aby tyto školy i nadále zůstaly maximálně dostupným prostředím a aby přímý kontakt s uměním byl samozřejmou součástí každodenního života většiny dětí a mládeže. Jsem hluboce přesvědčena, že pravě tento mnohdy nedoceněný fenomén má dalekosáhlý dopad na všeobecný rozvoj kulturnosti celého národa.
Čestného titulu, který od Vás dnes dojatě přijímám, si velice vážím.
Děkuji Vám.
